Inkluze a multikulturní vzdělávání
Inkluze a multikulturní vzdělávání
Česká asociace propojuje české a řecké školy
Během května spolupracovala Česká asociace s na realizaci projektu zaměřeného zaměřeného na práci s dětmi s odlišným mateřským jazykem. Jeho hlavním cílem je poskytnout učitelům z České republiky příležitost, aby se osobně seznámili se vzdělávacími systémy v Evropě. V rámci několikadenní stáže se čeští učitelé dozvídají o metodách, které se v jiných státech osvědčily při práci s dětmi pocházejícími z odlišných států původu a kulturních prostředí.
Delegace pražských pedagogů navštívila v červnu několik vybraných athénských základních a mateřských škol. Navíc se ředitelky a učitelky z ČR měly možnost seznámit se v rámci malých kulatých stolů s řeckým školním systémem a vybranými projekty řeckých pedagogů.
Zaujal je například projekt mezinárodních ukolébavek, který na 35. MŠ v Athénách připravila Maria Karagianni.
Proběhla také prezentace projektu distanční výuky spolku Krajánek ve světě a diskuze o tom, s jakými výzvami se potýkají české školy v zahraničí. Učitelům jsme při té příležitosti zajistili i setkání s několika českými rodiči žijícími v Řecku, aby se na řecké školství mohli podívat také z pohledu rodiče.
Části programu se zúčastnily i české studentky z Brna. Jak na ně řecký vzdělávací systém a návštěva 31. MŠ v Athénách zapůsobila?
Běla Šebestová - reflexe
Během stáže v Athénách učím na „český způsob“, a proto jde řecké školství víceméně mimo mě. Velice si proto vážím příležitosti zúčastnit se exkurze, jež sestávala z návštěvy řecké školky a rozpravy o řeckém školním systému.
Zaujalo mě mnohé – myslím, že inspirativní je třeba postupně se měnící systém známkování závisející na ročníku (od ústního hodnocení po širokou bodovou škálu), naopak zaskočilo mě, že všechny školy mají k dispozici tytéž učebnice.
Jelikož žije v některých athénských čtvrtích hodně imigrantů, nacházejí se zde školky, v nichž převažují děti s odlišným mateřským jazykem. Nejsem sice vyučující ve školce, ale zajímám se o učení skrze umění a kreativní vyjadřování. Líbílo se mi, že právě ve zdejší školce napomáhá k jazykové akvizici komunikace prostřednictvím dětských obrázků, které vyučující jak ústně, tak písemně komentuje. Učitelčina reflexe děti motivuje, dokonce se předhánějí v kreslení detailů. Líbí se mi, že pedagožka umožňuje dětem pociťovat, že se svými návrhy podílejí na dění ve školce, ale současně je to ona, kdo má poslední slovo.
O uznávanou učitelskou profesi v Řecku je více zájemců než těch, kteří se v ní mohou uplatnit. Proto je paradoxní, že právě paní učitelka ve školce vede sama (!) třídu kolem 20 dětí a současně jakožto ředitelka řeší množství organizačních záležitostí. Z mého pohledu si zasluhuje uznání – a nebo spíše nějakého asistenta z řad čerstvých absolventů. Bohužel to místní systém zatím příliš neumožňuje.
Anna Odvárková- reflexe
Na řeckém školním systému mě zaujalo, že od příštího školního roku budou povinné dva ročníky předškolní docházky, nebo to, že angličtina jako cizí jazyk je zavedena již od 1. třídy základní školy.
Mateřská škola, kterou jsme spolu s ostatními učiteli navštívili, mě trochu šokovala tím, že je opravdu malá, co se týče prostoru a že je zde jen jedna paní učitelka, která musí zvládat vše, včetně administrativy a učení dětí každý den. Obdivuji ji za to, a ještě více proto, že velká většina dětí ve třídě nerozumí či nemluví řecky. Je to určitě výzva se s dětmi domluvit, vysvětlit jim, co se bude dělat nebo je usměrňovat. Ve třídě se mi líbil koutek supermarketu, kde si děti mohou hrát s reálnými věcmi z obchodu a také lístečky s různými připomínkami, které se pak řeší jednou týdně na takové třídnické hodině, kdy je čas si věci vyjasnit a pobavit se o nich.
Dlouhodobá podpora spolupráci mezi českými a řeckými školami patří k důležitým cílům České asociace.